sobota 25. února 2017

Problémy s hledáním nové rodiny

Problémy s hledáním rodiny jsou nekonečný. Myslela jsem si, že najít si rodinu, když jsme momentálně tady v UK a ne v Česku, bude mnohem jednodušší. Ale vlastně vůbec není – naopak, je to mnohem složitější. Nechápu, jak se nám tak rychle povedlo najít naši současnou rodinu… a nebo vlastně jo!




 Předtím jsme neměli nejen tolik zkušeností, ale hlavně ani nároky a prostě jsme jenom chtěli vypadnout. Byli jsme strašně rádi, že si nás vybrala zrovna rodina, která nám byla strašně sympatická a to, že nám nabídla míň peněz? A že nemáme vlastní ubytování mimo dům? To nám vlastně ani nevadilo. Prostě jsme se těšili na to nové dobrodružství a kapitolu našeho života. Nebudu lhát, že velikost našeho pokoje mě nejprve trochu zaskočila (vleze se do něj jen postel, dva noční stolky, komoda a skříň). Takový pokoj by mi byl malý, i kdybych tam bydlela sama, natož ve dvou! Když to porovnám se svým obřím pokojem v Austrálii, ke kterému jsem měla ještě jednu místnost jako šatnu… posezení u okna se stolkem a dokonce malou vinotékou! Naštěstí rodina i děti byly fajn, tak jsme prostě zůstali a neutekli.


No a teď? Prostě víme, že potřebujeme vlastní bydlení. Strašně moc se těšíme na ten pocit mít zase svoje soukromí, kdy nás nikdo neuslyší, když se budeme smát nebo hádat. Na vlastní kuchyň, kdy si budeme moc nakoupit, na co budeme mít chuť a uvařit si kdykoliv budeme chtít. Kdy prázdná lednička bude jen a jen naše chyba a hloupost (a ne neorganizovanost a nebo lenost host family). Taky se těšíme na větší prostor – mít možnost si sednout na pohovku a číst si knížku, sednout ke stolu a psát dopisy, pracovat na notebooku apod. Za posledních pár měsíců se náš život scvrkl do prostoru s názvem „postel“, protože v pokoji jednoduše není kam jinam jít. Všechno se děje na posteli a nás to vážně už nebaví – připomnělo nám to náš první byt, který jsme si pronajali před pár lety a taky jsme tam neměli moc prostoru navíc. Pokud rodina nabízí jako ubytování jeden pokoj s koupelnou, tak může být sebelepší, ale už bychom o toho nešli. Nedej bože když nám jedna paní nabízela karavan!!! (na dovolenou ano, ale bydlet v něm třeba rok???)

Další kámen úrazu jsou samozřejmě peníze. Už jsme tady pár měsíců a víme, co kolik stojí. Panebože UK je strašně drahá země, zlatá Austrálie, o které všichni tvrdí to stejné – jako Au-pairka jsem si tam vydělala o hodně víc peněz a naopak je nedokázala tak rychle rozfofrovat jako tady (a to jsem pořád někde cestovala, jela na dovolenou na Zéland, kafíčkovala a nakupovala…). Navíc už máme nějaké ty zkušenosti a prostě nemůžeme vzít nabídku, která nám sotva pokryje náklady na jídlo, natož nějaké cestování a jiné radovánky. Co mě poslední dobou při pročítání nabídek dost rozčiluje, že si spoustu rodin pletou termíny – nazývají pozici au-pair, nabízí plat jako au-pair…ALE! Hodiny ani náplň práce tomu rozhodně neodpovídají. Prostě je to regulérní nanny/mother´s help a housekeeper v jednom. Ale za míň peněz. Být to moje/naše první zkušenost, tak mi to asi ani tolik nevadí, ale teď už se mi ze sebe blbečka dělat nechce. Jak vlastně může existovat „au-pair couple“ pokud to má být jazykově-kulturní výměna a daný pár pracuje od nevidím do nevidím, rodinu skoro nepotkává, stará se jen o úklid a dům/zahradu a ještě bydlí/stravuje se od rodiny odděleně? To přeci nedává smysl nebo jo?! Ne, nepřijde mi fér pracovat přes 30 hodin týdně, dostávat 100 liber a ještě platit jídlo… ale jak říkám, jako první zkušenost asi fajn.


Náplň práce a počet hodin je pro nás taky dost velké téma. Shodli jsme se, že je nám vlastně jedno kolik hodin týdně budeme pracovat, pokud to bude ohodnocené dle našich představ. No otázkou zůstává, zda rodina neočekává, že stihneme za 20 hodin to stejné, jako jiná rodina očekává za 40? Trošku se toho bojíme, takže bychom chtěli spíše full time. Na druhou stranu méně hodin pro rodinu a více volna nabízí fajn možnost přivýdělku na různých brigádách nebo naopak možnost sehnat si oficiální part-time job se smlouvou (což by pomohlo skrz pojištění nebo třeba důkazu o našem pobytu v UK). Je neuvěřitelné, co všechno jsou rodiny schopné požadovat jako náplň práce – chystat jim celý den jídlo, nosit pití ani leštit boty opravdu nebudeme! Je pravda, že tyto nabídky jsou už úplně na jiné „úrovni“ za třeba 800 liber týdně, ale na toto opravdu nemáme žaludek.

Posledním našim „skromným“ požadavkem je možnost používat auta ve volném čase. Ano, vím, možná to zní trochu rozmlsaně, ale používali jste někdy bus/vlaky v UK? Protože za ně bychom tu nechali celou výplatu! Jsou tady neskutečně drahé a ještě při představě, že bydlíme někde na konci světa na vesnici a spojení je jen pár denně. Brrrr. Noční můra. Auto nám dává neuvěřitelnou volnost a možnost poznávat okolí, zajet si na nákup, brigády, na návštěvu… já chápu, že to pojištění auta vyjde rodinu strašně draho a je to risk, protože nikdy nevíte, kdy se co stane, ale prostě potřebujeme, aby alespoň jeden z nás mohl řídit. Že máte k dispozici pro pár kolo? Ehm díky, už se těším, jak vezu ten nákup z Lidlu na kole.

Suma sumárum není to vůbec jednoduché! Máme mnohem víc požadavků než předtím, ale na druhou stranu snad i možností. Díky tomu, že jsme v UK a máme už nějaké zkušenosti, mohli jsme se zaregistrovat u agentury, odepisovat na více nabídek, přijet na face-to-face pohovor a jiné vychytávky J


V úterý přijede na oběd známá od naší současné rodiny, která hledá pár na hlídání nové víkendové rezidence. Rodina by tam skoro vůbec nebyla, ale přijížděli třeba jen na víkend a po nás se bude požadovat, abychom jim to tam hlídali, udržovali v chodu a dohlídli na dělníky a jiný personál. Moc doufáme, že to vyjde a bude to fajn! 


8 komentářů:

  1. Držím palce, ať vám to vyjde. Je mi jasné, že to jednoduché není. Zvlášť, když člověk ví co chce. Taky jsem byla hodně vybíravá, když jsem hledala rodinu v Americe. Já si hodně lámu hlavu nad tou Austrálií poslední dobou :)

    Travel with Marky || Život v Americe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marky, děkujeme. Rozhodně Austrálii doporučuji - je to zase úplně jiná zkušenost. Mně hodně chybí ta jejich mentalita, ta britská je trošku... ehm divná :)

      Vymazat
  2. Držím pěstičky a zkláním poklonu za odvahu.

    OdpovědětVymazat
  3. Tyjo, já bych na něco takového asi neměla.. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si občas říkám, že to už nedám :D

      Vymazat
  4. Ahoj, zrovna s přítelem hledáme práci jako aupair couple, tak bych se ráda zeptala, jestli nemáš nějaký tip :D
    Už jsem četla článek o tom jak jste hledali, než jste jeli poprvé, ale teď už máte přeci jen více zkušeností.
    Díky,

    Anička:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj! Klidně mi napiš svou email adresu do kontaktního formuláře zde na blogu (vpravo) a můžeme se spojit :)

      Vymazat