pondělí 24. dubna 2017

Nový začátek v Oxfordshire

Původně jsem si myslela, že naše dovolená v Česku je krásně dlouhá, ale utekla tak rychle, že si říkám, proč mi tak neutíkají i pracovní dny? Asi nějaký jiný časoprostor. Blížil se den odletu zpátky do Anglie a s ním i jednodenní pobyt v Oxfordu než si nás přijede vyzvednout naše nová "rodina" a odveze nás na jejich panství v největší zadnici světa, kterou jste kdy viděli (jedna obydlená zatáčka, bez pošty a dokonce i bez hospody!) Jaké byly první dojmy z Oxfordshire?



Když si to tak zpětně vezmu, obě dvě cesty (Z UK do Česka a nazpět) pro nás byly tak trochu výzva, protože první cestu jsme museli nocovat na letišti (článek zde) a na cestě z Brna do Londýna jsme naopak vyzkoušeli, jaké to je spát na hostelu s dalšíma 6 cizíma lidma na pokoji. Pro mě to bylo vlastně už podruhé, co jsem takto nocovala - můj první a taky poslední zážitek s tzv. dorm (pokoj v hostelu, kde máte zaplacenou pouze postel a v pokoji jsou další lidé) byl v Sydney, kdy jsem sdílela dvoupatrovou postel s Turkem, který si tam dotáhl holku a celou noc si "povídali" takovým způsobem, že jsem se bála, aby mě z té postele (já spala nahoře) nesetřásli jako hrušku! Takže se nesmíte divit, že jsem měla opravdu obavy, jak tu noc v Oxfordu na hostelu přežijeme... Bohužel jsme prostě neměli moc na výběr - buď si koupíme drahou letenku na čtvrtek a pojedeme rovnou k rodině nebo levnou letenku na středu a přespíme jednu noc někde ve městě. Nakonec vyhrála varianta číslo 2 a já "vesele" bookovala dvě postele přímo v centru Oxfordu. Plán byl následující - na Lutonu sednout do autobusu, v Oxfordu pak najít hostel, nechat si tam věci a jít se odpoledne projít po městě a na večeři (na super nezdravou večeři ve Wetherspoons hah). 

Už zvenku náš hostel nevypadal úplně nejlíp, ale upřímně jsem ještě snad neviděla hostel, který by nevypadal jak nějaké doupě. Co bychom taky chtěli za dvacet liber? Navíc i se snídaní! Na pokoji už byla většina postelí zabraných a my tak mohli tipovat, s kým že to asi budeme trávit společnou noc. Nakonec se ukázalo, že jsme dost zajímavá směska - Mexičan, Kanaďan, klučina z Hong Kongu, Ital, Holanďan a večer přišla ještě slečna z USA. A výsledek? Nakonec jsme se nemuseli vůbec strachovat, protože to bylo dost v pohodě! (jelikož to pro Míšu byla první zkušenost, tak na to měl trochu jiný názor haha) Dle mýho názoru to bylo ale opravdu fajn - když pominu fakt, že Mexičan nám chrápal v noci takovým způsobem, že asi skácel celý deštný prales!

Druhý den ráno jsme oba natěšení naběhli na snídani. A nadšení opadlo. Jako já chápu, že nemůžeme za tu cenu čekat bůhvíjaký luxus, ale dát k snídani na stůl box cereálií, bochník chleba a máslo s džemem? Co třeba ti, co nemají rádi sladké snídaně?! Dali jsme si teda aspoň něco na pití a šli do města na nákup - nejen snídaně, ale i základních věcí do našeho nového domečku. Netušili jsme totiž, jak moc dlouho budeme muset vydržet než nám dají auto - pracovat jsme začínali až další úterý po Velikonocích. No a pak to všechno jen dotáhnout na zastávku autobusu Park and Ride, kde nás vyzvednul pan domácí (do centra Oxfordu se vůbec nevyplatí jezdit autem). 

Oxford

První týden v Goosey

Když jsme vešli do dvěři našeho domečku, nemohli jsme uvěřit našim očím! Panebože oni nám to tady zařídili všechno tak hezky a nově! Nová postel, matrace, povlečení, ručníky, všechno vybavení v kuchyni, pračka, vysavač, mikrovlnka... prostě všechno, na co si vzpomenete! Největší překvapení bylo v pokoji pro hosty, kde byly dvě ještě nesložené postele pro případné návštěvy a stejně tak i povlečení a veškeré nezbytnosti. Upřímně, to jsme vůbec nečekali, jelikož při našem interview bylo na rodině vidět, že původně žádné návštěvy nechtěli - což by pro nás osobně byl asi docela problém. Paní domácí myslela i na takové blbosti jako čaj, káva, čokoládové pralinky a mléko - protože kdo pije černý čaj bez mléka žejo. Opravdu to bylo hrozně hezký přivítání, po kterým jsme se začali vybalovat a říkat si, že jsme měli strašný štěstí. Opět a zase. 

Odpoledne přišel ještě pan domácí s klíčema od auta v ruce a řekl, že auto nám ukazovat nemusí, protože oba řídit umíme a že můžeme klidně jet na nějaký výlet (v našem případě do prvního supermarketu). A ještě se prosím omlouval za to, že televizi ještě nemáme, ale hned druhý den nám ji zajede koupit (a opravdu tak udělal!) Víte, když pořád na internetu a facebooku čtete ty příběhy holek, co odjely jako aupair a rodina se k nim chová jako ke kusu hadru, tak máte vždycky trochu strach. Nám ale opadl okamžitě a přestože vím, že trvá pár týdnů rodinu poznat a zjistit, jaká vlastně je, tak už teď můžu říct, že jsme začali opravdu dobře. A taky doufám, že to vydrží takhle hezký co nejdéle!
Oxford canal walk

V úterý jsme už pěkně natěšení a zvědavá čekali, co pro nás vlastně vymysleli. A konečně pro mě přišlo to ALE - přece nemůžeme mít fajn peníze, super bydlení a příjemnou rodinu s vychovanýma dětma bez nějakýho ale?! No tak to "ale" je paní domácí, která je neskutečný magor na úklid haha. První dny nám daly trochu zabrat už z toho důvodu, že po těch třech týdnech dovolené se nám ani jednomu vůbec nechtělo, ale už si pomalu zvykáme a třeba dneska jsem si dopoledne v rámci hlídání dětí střihla dvouhodinovou hru tenisu (au au moje nohy a zadek). Taky se už docela těšíme na víkend a další výplatní den, protože celá naše první výplata padla o tomto víkendu na zásobování ledničky a kuchyně. To bude ale stejně ještě pár týdnů trvat - při každém vaření jsme totiž stejně zjistili, že nám něco chybí... 

Pomalu mi končí polední pauza a čeká mě odpolední "směna", tak jsem zvědavá, co si na mě paní domu nachystala. Pokud bude tento víkend hezky, tak bych ráda vyrazila do nějakého městečka v Cotswolds na výlet. Že nevíte, co je Cotswolds?! Tak šup šup, to si musíte hnedka vygooglit, protože takový místo je na výlet mnohem hezčí jak Londýn (teda aspoň pro mě)

8 komentářů:

  1. Wow! :) Určitě si to tam náramně užijete. :) Zatím to vypadá slibně, tedy hlavně to bydlení. :) Paní sice bude třeba magor na úklid, ale to se nějak vymyslí. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Je super, že ten začátek byl takový. Já když jela jako Au-pair na Kanáry, tak první dojem z otce dětí byl naprosto příšerný a pak už se to časem jen zhoršovalo.

    OdpovědětVymazat
  3. Na hostelu jsem nikdy nespala, ale aspoň člověk něco zažije a někoho třeba i pozná :) Navíc se vám to krásně vykompenzovalo novým bydlením s novou rodinou. Mám kamarádku, která takhle žije už u druhé rodiny (jednou žila v Anglii, teď v Americe) a má přesně tak velký štěstí na rodiny jako ty. Přeju vám oboum, aby všechno bylo tak perfektní, jak si přejete! :)))

    ReadLoveEat

    OdpovědětVymazat
  4. Přece vše nemůže být jenom růžové! Ale jestli máte fajn bydlení, tak ten úklid se zkousnout dá. Věřím, že rodinka bude super a vše bude klapat :)
    Jinak čaj mě rozesmál. Já se čaj s mlékem naučila pít právě v Anglii a teď už těžko piju čaj obyčejný. To musím být nachcípaná, abych si udělala zázvorový čaj s medem a citronem :D

    Travel with Marky || Život v Americe

    OdpovědětVymazat
  5. Teda vy máte zážitky :D, každopádně je super, že ta rodina je taková, to ,,ale" naštěstí není zase tak hrozné :). Tak ať se vám daří a jste tam s nimi spokojeni co nejdéle :). Já jdu pročíst pár tvých článků, které mi unikly v době mé neaktivity :D.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak tohle zní jako sen a i to vaše malé ale bych zkousla a to úklid nesnáším! :D

    Gabux

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj, ta pouť z mého článku byla ve Štítné nad Vláří, asi to vůbec nebudeš znát, je to mini vesnice, která je kousek od města, ve kterém jsem dřív bydlela, vyrostla a kam jezdím za našima. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Teeda ja ťa obdivujem že sa tak nebojíš a ešte k tomu s cudzími ľuďmi v hosteloch prenocovať, fotky su krasne :)

    OdpovědětVymazat