pátek 10. března 2017

Život Aupair a jeho negativa

Řekněte lidem, že pracujete jako aupair a schválně koukejte na jejich reakce. Většina vám odfrkne, že to je naprostá pohoda, že si přece jenom celý dny hrajete s dětma a vlastně nic neděláte. Pohoda ne? Tak přesně těmto lidem bych se nejradši vysmála se slzami v očích (smích hysterický, pláč z důvodu mé stejné naivity před nástupem do aupair kariéry). Ono být aupair není prostě pro každého a pokud shcytáte ještě k tomu špatnou rodinu, tak je o životní zážitek postaráno. Bohužel i ty nejlepší rodiny mají nějaké mouchy a přestože můžu s klidným srdcem říct, že jsem měla neuvěřitelné štěstí jak na tu australskou, tak na britskou, jsou chvilky, kdy by to člověk nejradši zabalil a jel zpátky domů.


1. Komunikace a neorganizovanost

Víte, já věděla, že se o Britech říká jak jsou manuálně nepoužitelní a proto sehnat práci v Anglii pro někoho, kdo se nebojí práce a ještě něco umí rukama, je vlastně naprostá hračka. Počítala jsem tedy s tím, že to je jeich slabina... jak jsem se ale mílila! Náš host dad je totiž neuvěřitelně manuálně zručný a rukama umí. Naopak co se ukázalo jako obrovská slabina (a nejen u naší rodiny) je komunikace a organizovanost! Host mum má prostě problém cokoliv domluvit, cokoliv naplánovat nebo nedejbože se dohodnout, co se vlastně bude celý týden dít. Zezačátku jsem se poctivě každý večer u večeře ptala, co budu druhý den dělat, kdy mám začít, zda odvést děti do školy/školky apod. A víte co? Po pár týdnech mě to přestalo bavit. Nebo spíše mě to začalo neskutečně štvát. Vyvrcholilo to pár nepříjemnejma situacema a museli jsme si promluvit. Vydrželo to asi měsíc a pak to začalo odznova.

2. Prázdniny

Spousta holek si před odjezdem asi neuvědomí jak často mají děti prázdniny (alespoň ty britské) - to jsou pořád nějaké inset days, half term holidays, summer holidays,... jsou ty děti vůbec ve škole? Pro aupair to znamená jediné - s dětma bude pravděpodobně mnohem více hodin než normálně. A co pak třeba ty velké letní prázdniny?! To pak hodiny lítají sem a tam a vy se ani nenadějete a týdně máte klidně i jednou tolik odpracováno. Chápu, že to má být kulturně-jazykový pobyt, ale na druhou stranu se nenchám sdírat z kůže jen kvůli tomu, že rodina nechce zaplatit nanny (a většina holek vlastně dělají spíš nanny než aupair, jen mají ten aupair plat). Je proto důležité se na toto rodiny zeptat a předem si domluvit pravidla. Ať už je kompenzace jakákoliv (peníze nebo dny volna navíc), je třeba se ozvat a nenechat to být. Některé rodiny totiž spolíhají na to, že se mladý holky z "východní" Evropy neozvou...

3. Nemoci

Děti bývají nemocný snad pořád - a když už nejsou nemocný děti, tak stoprocentně nějaký spolužák ano a to mi věřte, že za pár dní to budete mít doma taky. Například teďka v zimě si předáváme štafetu a není týdne, kdy by nebyl někdo nemocný. Znáte tu reklamu z televize, která říká, že maminky si nemůžou vzít dovolenou z důvodu nemoci a proto jsou úžasné tyto kapky XY (název si nepamatuji) na kašel a nachlazení? Tak se připravte, že aupair si taky nemůže dovolit vybrat dovolenou a vyležet to. Teda ve většině případů, protože některé rodiny jsou zlaté a pokud to jejich práce a čas dovolí, rádi aupairkám uleví a dají jim pár hodin/dnů volna navíc. Minulý týden to byly průdušky, tento zánět spojivek a já se už nemůžu dočkat co mě čeká ten příští! Nějaké tipy?

4. Společná lednička

Lednička a jídlo. Věčné téma a věřím, že každá aupairka to zažila alespoň na začátku - máte prostě strach a blbej pocit jít někomu cizímu do ledničky a cokoliv si vzít. Co když se na nás bude rodina dívat jak na nenažrance? Je blbý si po večeři ještě vzít navíc ten kus dortu? Nebo naopak starosti co máte vlastně z těch neznámých věcí v ledničce uvařit? Pro nás dva je to jeden z hlavních důvodů, proč jsme vlastně od rodiny chtěli odejít - pokaždé byla krize jen a jen kvůli jídlu. Nemyslete si hned, že jsme nějací nenažranci, ale ono to občas před obědem/večeří vypadá jak kouzelnická show srovnatelná s tou od Davida Copperfielda. Naše rodina měla a má doteď velký problém s nákupem potravin, protože v lednici věčně nic není. A pokud z toho mám denně vařit jídlo pro 4 až 6 lidí, mléko, lupínky, vajíčka a pár zeschlých mrkví prostě nestačí. To ale opět souvisí s jejich neorganizovaností. Naopak u mé předchozí australské rodinky jsem nikdy s jídlem problém neměla, právě naopak - lednice byla pokaždé plná k prasknutí. 

5. Víkendy

Asi si říkáte, že jsem se musela zbláznit, že jedním z problémů je i víkend. Ano, bohužel. My se dost často těšíme na pondělí a asi jsme jedni z miliónu. Důvod je prostý - pokud my nejedeme na výlet nebo pokud někam nejede rodina, tak zůstáváme zavření doma. V pokoji. Jednom pidi pokoji. Samozřejmě můžeme jít do obyváku/kuchyně nebo zahradu, ale v domě většinou vládne takovej chaos, že si kolikrát nemáme ani kde nachystat oběd, protože všichni a všechno jsou všude. Nedejbože, že přijede návštěva, a ještě k tomu s dětmi! Já ty děti mám vážně ráda, ale potřebuju taky svoje volno a osobní prostor a ten prostě nemám jakmile otevřu dveře od pokoje. Jedna z nevýhod bydlení v práci...

6. Návštěvy

Když už jsme u návštěv, které přijíždí k rodině, tak je to problém samozřejmě i z druhé strany. Strašně rádi bychom si pozvali kamarády, jen tak na posezení u dobrého jídla a pití, na pokec... ale bohužel. Nemáme kam, nejde to. Samozřejmě, že když rodina jede pryč, tak si návštěvu pozvat můžeme, ale to se nestalo jak je rok dlouhej (další nevýhoda těhotných host mum - mimochodem na toto téma musím napsat samostatný článek!). Na toto se strašně těším až se přestěhujeme do nového - vlastní bydlení, večerní sedánky, možnost pozvat rodinu nebo kamarády z Česka... 

7. Atmosféra v domě

Jako aupair jste součástí rodiny - a s tím souvisí nejen ty pozitivní zážitky a emoce, ale také ty negativní. Pokud se teda v rodině něco děje a ani se vás to přímo nějak netýká, tak se vás to stejně dotkne. Rodiče se nevyspali? Děti celý víkend zlobili? Tak si piště, že to vědět budete, protože rodiče nebudou úplně super naladění... Já občas nevěděla, zda se něco stalo a jsou naštvaní na mě nebo je to jen jejich špatná nálada. Když nám rodinka oznámila, že čekají miminko, ani mě nenapadlo jak moc nás to může "poznamenat". Od té doby totiž nebylo nic jako předtím - mamina je unavená, vystresovaná, náladová. V tom lepší případě si to od ní hezky schytá host dad. A pak je celý den/večer krásná atmosféra. Upřímně si myslím, že naše britská rodina prostě jen není ideální na hostování aupairek, ale určitě není jediná.



Tímto bych vás samozřejmě nechtěla odradit od této zkušenosti! Vyjet jako aupair má mnohem víc výhod a pozitiv než negativ. Proto článek doplňují fotky s dětma, protože všechny ty super věci, co jsme spolu zažili, zastiňují ty špatné věci, které se během toho našeho pobytu odehrály. Je ale třeba sundat růžové brýle, aby pak člověk nebyl moc zklamaný. Byly jste jako aupair? Co si myslíte, že na tomto seznamu chybí?

10 komentářů:

  1. Nikdy jsem jako aupair vyjet nechtěla, poslední dobou o tom trochu přemýšlím, ale říkám si, že bych jela nejdřív ve čtyřiadvaceti a jestli to není moc. Už mám svůj život, jsem zvyklá na nějaké soukromí a svobodu, a jelikož tohle jezdí často dělat holky hned po maturitě, tak jestli by mě vůbec někdo chtěl :D Asi je to jednodušší, než sehnat vyloženě práci v zahraničí, odpadá ta starost o jídlo a bydlení.. Uvidíme, jak to se mnou dopadne :D Každopádně díky za tyhle články ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ze strany rodin by to určitě naopak bylo pozitivum, že jsi starší a vyspělejší :) Já osobně jela poprvé v 23. Dokonce i moje mamka jela před rokem! :D Spíš když už je člověk zvyklej na to svoje, tak je to náročnější - ale zkušenost super

      Vymazat
  2. Po třech letech Au Pairství už mi z toho vyloženě šibe. Mam poměrně dost volného času a i z toho už mi hrabe. Jinak jídlo si vystihla krásně, akorát já sem takový nenažranec, že už mi to ani blbé nepřijde. Spíš mě naštve, když mi někdo něco z ledničky sežere :D
    Prázdniny pro mě nejsou vůbec špatné, protože všichni pracují ve školství, takže jsou všichni doma a já mám víc volna a víc prostoru pro objevování okolí. Na druhou stranu jsou všichni pořád doma, což po čase taky už otravné, protože nemám chvilku sama pro sebe bez ječících dětí okolo!
    No těším se zase na život bez dětí :D

    Travel with Marky || Život v Americe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jooo teď už je mi taky jedno, co si z ledničky vezmu! Když je co :D

      Vymazat
  3. Nikdy jsem au pair nedělala, musím říct, že mě to nějak nelákalo. Děti mam hrozně ráda, tam by problém nebyl. Ale sotva snesu bydlet se svojí rodinou na pár dní, když se vracím domů. Když to zkombinují s prací, ještě jak píšeš o těch víkendech v pokojíku. Asi bych se zbláznila :)
    Ejnets in Lisboa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám občas pocit, že se z toho zcvoknu :D ale jak jsem řekla - těch pozitiv je mnohem víc

      Vymazat
  4. Už dlouho chci jako aupair odjet právě do Británie, ale vždycky mám hrozný strach a tak se nic nekoná. Moc času nezbývá (věk), tak bych letos ráda jela, ale jak jsem to četla...no :D

    OdpovědětVymazat
  5. Pro mě bylo aupairování fajn na zkoušku :) byla jsem u rodiny jen měsíc a i když to byla nejvíc super rodina, je to přesně jak píšeš. Moje rozhodnutí "aupair už nikdy víc" nejvíce ovlivnilo právě to, že jsem se necítila dostatečně volná. Prostě ať už jídlo, nálada, nebo volné chvíle, všecko bylo závislé na "cizí" rodině.. Takže aupair na zkoušku stačila. Hlavně jsem teď přišla na jiný způsob cestování, které skýtá stejné možnosti jako aupairování a to WorkAway! :) Více se můžete dočíst na http://anetexplorestheworld.blogspot.ie/2017/02/workaway-tak-trochu-jiny-druh-dobrovolnictvi.html

    OdpovědětVymazat
  6. Tohle je něco, co osobně asi nikdy nepochopím, na druhou stranu vás, které do toho šly, celkem obdivuji. Já třeba čas od času někam vyjedu a pochytím i jazyk (protože obvykle když člověk cestuje sám, tak se fakt nemusí bát, že by mluvil jen česky), ale udělám si své, případně se někam podívám a pak lehárko. Představa, že jsem v práci 24/7 X měsíců v kuse je docela děsivá.

    OdpovědětVymazat